| 1121 | To mi nichtó njezyk Po ludu za: njezykni resp. njezukni. Wo přepodaću twjerdźizny; Ta dyrbi našom’ kralej wostać, Hdźe hewak hłowu połoži, Tu Bonapart wšak njesmě dostać, Ta je naš wućek posledni. Po słabej mocy swěru stara Tak Nettelbek so z dowěru, nim sławnej’! (1859.) Wuznaće horliweho wótčinstwa. Kaž něhdy w Kołobrěgu knjezyk, Muž njenahladny, postany A dźeše: To mi nichtó njezyk Po ludu za: njezykni resp. njezukni. Wo přepodaću twjerdźizny; Ta dyrbi našom’ kralej wostać, Hdźe hewak hłowu połoži, Tu Bonapart wšak njesmě dostać, Ta je naš wućek posledni. Po słabej mocy swěru stara Tak Nettelbek so z dowěru, A hlaj, hač njepřećel tež jara Móc napina na twjerdźiznu, Přec’ wona tola knježna wosta, Kak wulki dźiw! — a njepadźe | HSB-ZEJLER | ||
| 1122 | Njech přeco je, kaž chce. Ha póńdu tež přez hory, doły A dyrbju-li pót rozliwać, To njecham być ja swojej’ hłowy A chcu sej něšto lubić dać; Njech přeco je, kaž chce, Wšak w swěće wšo je njecyłe. Njech nimam bohatstwo a teje njezhubiš so mi; Jako róže saronske Twój kćěw njech so rozwije — To je moje božemje! (W novembru 1860.) Njech přeco je, kaž chce. Ha póńdu tež přez hory, doły A dyrbju-li pót rozliwać, To njecham być ja swojej’ hłowy A chcu sej něšto lubić dać; Njech přeco je, kaž chce, Wšak w swěće wšo je njecyłe. Njech nimam bohatstwo a šacy, Kaž wulki Mogul wobsedźi, Zo jeno njewostanu tčacy Bjez přećelow we khudobi; Njech přeco je, kaž chce, Wšo měć | HSB-ZEJLER | ||
| 1123 | brune šmrěki khabłate, Tam róstna jědla běła, A brězy, buki jadriwe Do mróčel ćěrja ćěła, Njech wichory a hrimanja Jim přez hłowu tež ćahaja, To njej’ jim postróženje A mocow posłabjenje. (Wokoło 1860.) Wjesela róže. Wjesela róže Mi zwjadnyłe su Tež lubje zadymaju, Hdyž młody dźeń so narodźi A do wočow jim zaswěći, A ptačina tam spěwa A swoje hrónčka dźěła. Tu brune šmrěki khabłate, Tam róstna jědla běła, A brězy, buki jadriwe Do mróčel ćěrja ćěła, Njech wichory a hrimanja Jim přez hłowu tež ćahaja, To njej’ jim postróženje A mocow posłabjenje. (Wokoło 1860.) Wjesela róže. Wjesela róže Mi zwjadnyłe su, Skhileny, zrudny Ja nimo nich du. Nimo wšak, nimo A zašło je wšo, Nihdy mi wjacy Nětk njewróća so! | HSB-ZEJLER | ||
| 1124 | sće, Dinderala z nowa mi zaspěwaće Pod lisćičkom. A wozmje-li wětr kłobuk mi, Leć ty božmje! myslu w tych wichorjenjach, Wšako hłowa steji ’šće na ramjenjach, A stroštny du. A wuńdu-li mi sadźaki, Aj, ja myslu: Časy so přeměnjeja, Bóh wě zo hišće tu nadźija je, A bědźi so. Hdyž nazymu preč ptački du, Aj, ja myslu: Z nalěćom zaso tu sće, Dinderala z nowa mi zaspěwaće Pod lisćičkom. A wozmje-li wětr kłobuk mi, Leć ty božmje! myslu w tych wichorjenjach, Wšako hłowa steji ’šće na ramjenjach, A stroštny du. A wuńdu-li mi sadźaki, Aj, ja myslu: Časy so přeměnjeja, Bóh wě, hdźe so nowe zas’ wulehnjeja, Te swěćate. A zdychuju pod kwakulu, Aj, ja myslu: W swěće kónc wšitko wšak | HSB-ZEJLER | ||
| 1125 | . Prěni wudźěłk. Pod Skalicu, po doli Tam wojak zmužiły Krej rozliwa na poli Do smjerće ranjeny. Jom’ leži morwy druhi Pod hłowu na zemi A měsačk želne pruhi Na njeho slěborni. Nóc ćeče krepki rosy Na ranu palatu — Wón zdychuje a prosy: Njech zbóžny , njelepej. , Waj’ djaboł zawjedł je! (1866.) Pola Skalicy. Dopomnjenka na 28. junija 1866. A. Prěni wudźěłk. Pod Skalicu, po doli Tam wojak zmužiły Krej rozliwa na poli Do smjerće ranjeny. Jom’ leži morwy druhi Pod hłowu na zemi A měsačk želne pruhi Na njeho slěborni. Nóc ćeče krepki rosy Na ranu palatu — Wón zdychuje a prosy: Njech zbóžny domoj du! Nóc křidła dawno šěri Po wjescy ćichownej, Wšo drěma w słódkim měri, Dwaj staršej stanyštej. Na syna spominatej Při | HSB-ZEJLER | ||
| 1126 | kralestwa. A wšitke sylzy zetrěne Tu khudym z wobliča: To parlički su błyšćate We krónje žiwjenja, Kiž dobroćelam k zbóžnosći Tam na hłowje so zyboli. IV. Tu lubosć sytwu syje, Tam kiwaju nam žně, Tu popjeł zemja kryje, Tam skhadźa žiwjenje; Tam A kóžde ćiche zdychnjeńčko We hnutej wutrobje: To posoł je, kiž kłapa so Wo durje njebjeske, A dobroćelam wotamka Tam wrota Božoh’ kralestwa. A wšitke sylzy zetrěne Tu khudym z wobliča: To parlički su błyšćate We krónje žiwjenja, Kiž dobroćelam k zbóžnosći Tam na hłowje so zyboli. IV. Tu lubosć sytwu syje, Tam kiwaju nam žně, Tu popjeł zemja kryje, Tam skhadźa žiwjenje; Tam čestnu krónu staja Ći Boži jandźeljo, Tu dźaka sylzy praja: Spi derje, wótčinco! (1867.) Na row našich padnjenych | HSB-ZEJLER | ||
| 1127 | swěće brěmjo znjesć, Kaž wotsudźene je: Duž wukńmy tež jo mužscy njesć A kaž najlěpje dźe; To paragraf je najćežši, Kiž hłowu połamje; Štóž pak jón prawje rozymi, Professor wěrny je. Dyrbi nas podeńć staroba Na mučnym kiješku: Duž wukńmy skhować do rowa lubo měć We swěrnej lubosći; To prawa je grammatika A konjugacija, Z tej rostu naše přećelstwa A krasne wjesela. Dyrbi so w swěće brěmjo znjesć, Kaž wotsudźene je: Duž wukńmy tež jo mužscy njesć A kaž najlěpje dźe; To paragraf je najćežši, Kiž hłowu połamje; Štóž pak jón prawje rozymi, Professor wěrny je. Dyrbi nas podeńć staroba Na mučnym kiješku: Duž wukńmy skhować do rowa Sej mysl horliwu; Hdźež tak syntaksu rozymja, 1. recens.: Hdźež płomjo swjate njehaša A khrobło młodźenske. Tam młodosć njezańdźe | HSB-ZEJLER | ||
| 1128 | Budź, praji, spokojom; Štóž njewopušći nadźiju, Njej’ zbity pod njebjom. (1854.) Spokojnosć. Što chcu sej hłowu łamać, Što starosć tyšna chce, A što chcu zbože tamać, Hdyž mi njej’ přećelne: Sym spokojny, sym zbožowny, Rěčka, rěčka slěborna, Hdy by ty jón hasnyła. (W septembru 1854.) Nadźija. Nam kiwa měsačk k wjeselu, Budź, praji, spokojom; Štóž njewopušći nadźiju, Njej’ zbity pod njebjom. (1854.) Spokojnosć. Što chcu sej hłowu łamać, Što starosć tyšna chce, A što chcu zbože tamać, Hdyž mi njej’ přećelne: Sym spokojny, sym zbožowny, A to mam darmo wšitke dny. (Wokoło 1855.) Pokoj Tyši-li će druhdy horjo, Maš tež sylzy rozliwać, Dyrbiš kedźbować | HSB-ZEJLER | ||
| 1129 | prócu; Žohnowanje, poradźenje Přińdźe z njebjes do domu. (Wokoło 1850.) Němcam. Mam-li tež němsku kapu, To tola hłowu nic! (Wokoło 1850.) Serbskim wótčincam. Haj, we cyłosći přezjenosć, We wosebnosći swobodnosć Njech pola nas přec’ knježi! a budź naš předsyda, A wšitko budźe rjenje. (Wokoło 1850.) Mudremu přećelej. Njestaj twoje dowěrjenje Na mudrosć a na prócu; Žohnowanje, poradźenje Přińdźe z njebjes do domu. (Wokoło 1850.) Němcam. Mam-li tež němsku kapu, To tola hłowu nic! (Wokoło 1850.) Serbskim wótčincam. Haj, we cyłosći přezjenosć, We wosebnosći swobodnosć Njech pola nas přec’ knježi! (1852.) Skupej žonje. Šerjenje khodźiš po dworje A pjenjezy leža we kuće! (1852.) Zadźerakej. Hlej, | HSB-ZEJLER | ||
| 1130 | wšitke moje šěsnaki 244. 245 Wšo sej dźensa zbože přeje 52 Wurostła bě trawička 199 Wyskaj dźensa w lubym wěncu 237 Wyše kóždej’ hłowy 197 Za tej česću hońće, dźiće 312 Zbóžni su, kiž wusywaju 281 Zbóžni su, kiž w zeḿskim doli 280 Zelena ta meja 160 Wostań w kraju 4 Wot wšitkich krajow na swěći 153 Wot wšitkich tych wojakow błyskotatych 24 Wrjós, wrjós, wrjós 175 Wšitke, wšitke moje šěsnaki 244. 245 Wšo sej dźensa zbože přeje 52 Wurostła bě trawička 199 Wyskaj dźensa w lubym wěncu 237 Wyše kóždej’ hłowy 197 Za tej česću hońće, dźiće 312 Zbóžni su, kiž wusywaju 281 Zbóžni su, kiž w zeḿskim doli 280 Zelena ta meja 40 Z krótkej stopu překhodźuje 204 Z młodej meju wróća 254 Zo mudra dosć sym hłoẃčka ja 299 Z radosću do žiwjenja 339 Z wjeselom | HSB-ZEJLER |